Příběh
Autor: Slavomír Pošvic
1. Začínám chápat, jak věci maj se
Že všechny příběhy od konce daj se
Přehrát pozpátku až k začátku zpět
Zbavit se stínů jde na duši hned
2. Na stole noviny, co nové nepřijdou mi
Plastový ubrus, z něj smíšené dojmy (mám)
Podivný pohled ten obraz mi skýtá
Na tebe vzpomínka v hlavě mi lítá
Z malých kousků poskládám
Příběh svůj, v němž Tebe mám
A jedním prstem Message svou
Ti pošlu nekonečnou…
Ve Tvém stínu mlčím sám
Příběh Tvůj si promítám
Vím, že cestou kráčet svou
Máš dál
3. V pokoji, kde minuty už hodiny lžou mi
Nesprávným směrem, kde ručičky jdou mi
Hodiny sledovat vůbec nestíhám
Proti co není, ten čas hledám
Z malých kousků poskládám
Příběh svůj, v němž Tebe mám
A jedním prstem Message svou
Ti pošlu nekonečnou…
Ve Tvém stínu mlčím sám
Příběh Tvůj si promítám
Vím, že cestou kráčet svou
Máš dál…Svou…
Z malých kousků poskládám
Příběh svůj, v němž Tebe mám
A jedním prstem Message svou
Ti pošlu nekonečnou…
Ve Tvém stínu mlčím sám
Příběh Tvůj si promítám
Vím, že cestou kráčet svou
Až na konečnou máš dál
Máš dál…
Máš dál…
Máš dál…
Máš dál…Máš dál!
